Než se pustíme do detailů vzniku burzovních cen, je třeba si uvědomit tyto důležité skutečnosti:
- vzhledem k velmi omezeným možnostem elektřinu skladovat, stojí model výroby a obchodu s elektřinou na jednoduchém principu: v síti musí být vždy tolik energie, kolik se ve stejný okamžik zvládne spotřebovat
- žijeme v tržním hospodářství, kde je cena komodit (včetně elektřiny) tvořena střetem nabídky s poptávkou
- výroba elektřiny je standardní podnikání – výsledná cena musí reflektovat náklady všech subjektů, které se na zajištění dodávek energie podílejí a optimálně generovat zisk pro investice do dalších výrobních kapacit nebo modernějších technologií
Burza jako trh, ne instituce tvořící ceny
Je sice pravdou, že velkoobchodní cena vzniká na burze. Neznamená to ale, že ji burza nějakým způsobem diktuje, ovlivňuje. Jde o svobodný obchod s komoditou, kdy cenu určuje poptávka a nabídka. Pokud se nám zdají ceny vysoké, je to proto, že ji v této výši producenti na burze nabízejí a odběratelé (distribuční společnosti) jsou ochotni ji zaplatit, protože ji pro své zákazníky potřebují.
Faktory ovlivňující cenu jsou mimo burzu a je jich mnoho – i proto je pro laika jednodušší vidět problém přímo v burze, zvlášť když kritika zaznívá mnohdy i z úst politiků a skrz média. Ceny jsou deformovány nejen náklady na výrobu (cena paliva), stavbu a údržbu elektráren, ale také politickými zásahy nebo “nezásahy” (emisní povolenky v rukách spekulantů), masivní podporou obnovitelných zdrojů (které ale nefungují podle toho, jak energii potřebujeme, ale podle počasí).
Burza jako regulátor rovnováhy výroby a odběru
Elektřina se prodává na burze především proto, že nikdy není možné přesně odhadnout spotřebu. A jak jsme si řekli na začátku, protože není možné elektřinu snadno skladovat, musí být výroba a spotřeba v rovnováze. V noci je spotřeba nejmenší, ráno stoupá, přes den vrcholí a večer opět klesá (poslední dobou se tento zajetý cyklus lehce mění v návaznosti na to, jak firmy mění směnné provozy, právě kvůli levnějším hodinám). V létě je spotřeba menší, než v zimě. Pokud by nebyla zajištěna rovnováha v těchto výkyvech spotřeby, mohlo by dojít k poškození přenosové soustavy, spotřebičů, ale i rozsáhlým blackoutům. Je tedy nutné neustále balancovat výrobu a spotřebu v reálném čase. A právě k rozhodování o tom, kdo se bude na pokrytí spotřeby v daný okamžik podílet, slouží energetická burza.
Jak se rozhoduje o tom, která elektrárna poběží a bude vyrábět
Na burze se tak shromaždí všechny poptávky a proti nim elektrárny pošlou své nabídky a množství, které jsou schopny vyrobit. Na burze se tyto seřadí od nejlevnější až po nejdražší, která je třeba, aby pokryla očekávanou spotřebu. Naopak při snižování poptávky se nejdražší zdroje přestávají využívat jako první. (Samozřejmě do tohoto principu zasahuje i to, že u nejlevnějších zdrojů nemusí být vždy k dispozici plný výkon – nesvítí, nefouká, jaderné elektrárny zase mohou mít plánované odstávky.) Tomuto pořadí, ve kterém jsou elektrárny zapínány, se říká merit order.
Výsledná cena elektřiny, kterou obdrží všechny elektrárny zapojené do výroby, je cena nejdražšího zdroje, který se pro pokrytí spotřeby musel zapojit. Tomu se říká tzv. závěrná elektrárna (většinou se jedná o plynové elektrárny, kde vidíme jasnou souvislost, proč se zvyšující se cenou plynu, rapidně roste cena elektřiny). Do celého procesu navíc vstupuje časová a finanční náročnost vypnutí/zapnutí výroby. Ta je u jaderných elektráren takřka nemožná (běží pořád), tedy plynové jsou velmi využívané jako záložní zdroj pro vykrytí období, kdy nefungují obnovitelné zdroje.
Celkově to tedy znamená, že čím vyšší je poptávka po elektřině, tím více se musí zapojovat dražší a dražší zdroje, což navyšuje cenu elektřiny pro celý trh.
Proč cenu elektřiny určuje závěrný zdroj, když ostatní vyrábí mnohem levněji?
Pro ilustraci si představme dva pekaře. Jeden je (díky zkušenostem, schopnějším lidem, lepším technologiím) schopen upéct chléb za 20 Kč. Druhý, který má jinak nastavený provoz, upeče chléb za 50 Kč. Oba jsou srovnatelné kvality a chutě, pekaři musí na trh dodávat oba, aby pokryli celkovou poptávku ve městě.
Druhý pekař nemůže chléb prodávat za méně než 55 Kč, jinak by nepokryl ani svoje náklady a byl ve ztrátě. První jej sice upekl za 20 Kč, ale bude ho prodávat také za 55 Kč stejně jako jeho konkurent (závěrný zdroj). Proč by měl prodávat levněji, když konkurent má cenu 55 Kč a poptávka ve městě je dostatečná? Generuje mu to krásný zisk a může se dál rozvíjet. Pokud by ve městě byla poptávka nižší, tak by prodával za 45 Kč a o chléb dražšího konkurenta by kvůli nedostatečné poptávce nebyl zájem.
Vrátíme-li se k energetice, pokud plynové elektrárny nebudou moci vyrábět elektřinu tak, aby pokryly svoje náklady, zřejmě ji nebudou vyrábět vůbec. To ale znamená méně vyrobené elektřiny, než kolik je třeba. Jak určitě z ekonomie víme, to s sebou nese další růst ceny, současně uzavírání některých podniků, na které elektřina nezbyde, případně řízené blackouty a elektřinu na příděl.
Na druhou stranu pro elektrárny, které mají nižší výrobní náklady je tento princip výhodný, protože jim generuje finance na další investice. Dává nám i odpověď na to, kde se berou rekordní zisky ČEZu (většina výroby uhlí a minimálně nákladové jádro). Byť se nám to jako spotřebitelům nelíbí, je to důkaz, že trh funguje, tak jak dle ekonomické definice má…
Co by znamenal odchod z burzy
Často zaznívá, že nejlepší by pro ČR bylo z burzy odejít. Je to tak jednoduché? A pomohlo by to?
Burza v Lipsku vznikla čistě jako důsledek otevřeného jednotného trhu zemí evropské osmadvacítky (ještě s Velkou Británií). Protože pokud může elektřina volně plynout přes hranice, je logické, že vznikla burza, přes kterou se dodavatelé a odběratelé propojují – krom prodeje za tržní ceny jim umožňuje flexibilnější řešení výpadků nebo momentálního nedostatku či přebytku.
Samozřejmě účast na ní není povinná. Je nutné si ale uvědomit, že ať se nám to líbí nebo ne, jsme exportní zemí a evropský trh potřebujeme. Otázkou je, pokud bychom se u elektřiny vyčlenili, protože je to pro nás výhodnější, zda by pak pro ostatní státy nebylo výhodnější dát přednost vlastním autům, strojírenským výrobkům atd. Navíc je třeba nezapomínat, že vyvážíme jen 10 TWh elektřiny ročně, ale dovážíme 80 TWh plynu nebo 100 TWh ropy. Zde ostatní země potřebujeme. Mohlo by se tedy stát, že levnější elektřina by nám přinesla mnohem zásadnější ekonomický problém v podobě omezení volného trhu v jiných oblastech.
A i kdybychom z burzy odešli, bez zásahu státu, se i tak cena bude řídit obvyklou tržní cenou v regionu (opět ta z lipské burzy). Již dnes je většina elektřiny vyrobené u nás (90 %) prodána v ČR (mimo burzu) formou dlouhodobých kontraktů především největším distributorům a dodavatelům (E.ON, PRE, OTE…), ale v cenových relacích odpovídajících burze (viz příklad našeho pekaře). Je tedy jasné, že řešení musí být komplexnější.
Stát by měl nařídit ČEZu cenový strop
I s tímto argumentem se občas můžeme setkat. Opět ale řešení není tak jednoduché, jak na první pohled vypadá.
ČEZ je akciovou společností, tedy k prodeji za tržní cenu jej “nutí” zákon – správce majetku musí jednat “s péčí řádného hospodáře”. Pokud by tedy stát nařídil zastropovat cenu, znamenalo by to hrozbu žaloby ze strany drobných akcionářů, protože by tak přicházeli o zisky z jejich investic. Aby se vyhnul nákladným mezinárodním arbitrážím, musel by odkoupit 30% podíl těchto akcionářů, aby se stal majoritním vlastníkem. Pak by mohl rozhodovat o tom, jaká cena bude. Nebo akcionářům ztrátu tržeb při regulované ceně nějak kompenzovat. Při velké ziskovosti současných cen je tak ale otázkou, kolik peněz by ho taková transakce nebo kompenzace stála. Nebo spíše, kolik by stála nás, jako daňové poplatníky, protože stát žádné vlastní peníze nemá, zaplatili bychom si to tedy opět my. Stejně tak jako jakékoliv jiné zastropování cen (které například zavedlo Slovensko).
Očekáváme, jaké řešení přinese dnešní klíčová schůzka ministrů energetiky, protože většina řešení není tak jednoduchá, jak se zdá a některá jsou během na dlouhou trať. Jisté je, že vláda na aktuální situaci reagovat musí, protože ceny jsou pro spoustu domácností a firem v tuto chvíli již doslova likvidační.
1. díl – Jaký vliv na cenu mají zdroje a jak vypadá národní energetický mix
3. díl – Čtyři hlavní důvody extrémních cen